Příběh pomůže

„Člověk musí mít odvahu třeba se trochu lišit. Musí hledat sám sebe. Sami sebe potkáme jen ve vyhrocených chvílích. Na to se pak nezapomíná a z toho se dál žije. Autenticky.“

„Člověk k sobě samému může dojít pouze vlastní cestou.“

„Bez hloubky člověk nikdy nemůže být u sebe samého. A jestli má mít život cenu, musí vyvěrat z vlastního pramene.“ Anna Hogenová

Začátkem letošního roku díky setkání se Spiralis http://www.spiralis-os.cz/ přišel nápad propojit knihu První-statečné-jedinečné s publikem, kterému budou příběhy skutečných žen přínosem. Tak se zrodil projekt Příběh pomáhá.

Na jaře 2020 jsem prošla akademií Komunity jsme MY od Spiralis, kde jsem prošla sérií vzdělávacích a seberozvojových seminářů a moje záměry dostaly konkrétní podobu. Do plánů v březnu ale skočila korona krize, takže vše se v jarním rozpuku (po)zastavilo a zpomalilo.

Před prázdninami, když už to bylo s ohledem na okolnosti možné, jsem podnikla první poznávací výpravu tam, kde chci projekt uvést v život. Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče v Hodkovičkách je ono Místo „M“. Za zdmi opraveného domu na kraji lesa by člověk čekal spíše restauraci nebo zájezdní hostinec, který tam kdysi skutečně býval. Nachází se tam ale cílová skupina mého záměru. Jsou to dívky do 18 let, které ohrožuje rodinná nebo sociální situace. Dala jsem si za cíl tyto dívky a mladé ženy, k nimž patří také nezletilé maminky, prostřednictvím příběhů z knihy První-statečné-jedinečné motivovat, aby nabraly sílu a druhý dech a šly do budoucna naproti svému lepšímu životu.

Úvodní setkání bylo skvělé! Po celou dobu jsem byla pod drobnohledem asi deseti párů očí, které mi svůj zájem nedaly zadarmo. Na oplátku ale odpovídaly na moje otázky, přemýšlely a některé nahlas uvažovaly, jak abstraktním pojmům „statečnost“ a „jedinečnost“, kdo je (nebo může být) vzor (a proč?), co znamená být vzorem pro někoho jiného, co pro to chtějí a mohou udělat nebo jakých lidských vlastností si cení…

Proč to všechno dělám?

  • Do projektu dávám kus sebe – svůj příběh;
  • Mám před dívkami v Hodkovičkách časový náskok (pár let k dobru) a možná i cestou nasbírané zkušenosti, které dočasným obyvatelkám Místa M mohou být nápomocné…
  • Pozitivní a následování-hodné příběhy žen z knihy budou klientkám ústavu zdrojem motivace a vzbudí u nich zdravou touhu vymanit se ze své situace a napnout síly ke změně;
  • Mnoho dívek, které se v ústavu ocitnou, čelí (nebo v minulosti čelilo) různým formám manipulace – v rodině a přímo ze strany nejbližších. Ta je skrytý zabiják, málo se o tomto destruktivním způsobu komunikace mluví a je třeba Pandořinu skříňku otevřít!
  • Lékař léčí, příroda a příběhy uzdravují – dívkám připomenou, že není hanba upadnout, ale zůstat ležet a že právě ony mohou samy v sobě objevit vlastní statečnost a jedinečnost nebo být dokonce do budoucna v něčem první… Proč? Protože nic není nemožné!

Když člověk plánuje…

Vymyslela jsem si záměru fáze: nejdříve tři setkání se mnou, abych mohla s uzavřenou skupinkou klientek DÚ pracovat a jít více do hloubky.

Dalším krokem budou setkání s žijícími ženami, které (ony samy a jejich životní příběhy) mohou být zdroj inspirace a motivace. Na úvod této části jsem domluvila účast dvou jedinečných žen z nedalekého okolí, z nichž jedna bude vyprávět o Věře Čáslavské, s níž ji pojilo blízké přátelství. Na seznamu hostů (hostek?) je jedno jméno lepší než druhé.

Na závěr chci všechna setkání vyhodnotit a nabídnout případným zájemkyním mentoring nebo sdílení. Také jsem zauvažovala o rozšíření projektu na další pracoviště obdobného typu.

Jenže…!

S koncem prázdnin se situace opět začala komplikovat. Než jsem mohla v polovině a pak na konci září uskutečnit úvodní setkání zamýšleného prvního bloku, vrátil se korona chaos. Další termín jsem v DÚ domluvila na středu 14. 10., kdy se opětovně uzavřely školy a republika pod rouškou „opatření“ vstoupila do lockdown režimu podruhé…

Teď je konec listopadu a zatím nelze plánovat vůbec nic, natož domlouvat konkrétní termíny. Jsou chvíle, kdy mě z toho všeho kolem přepadá tíseň. Převažuje ale mírný optimismus (v rámci možností), že můj záměr není okolnostmi omezen a že jeho čas přijde v tu pravou chvíli. A to se stane!

„Nenechte svou minulost určovat, kým jste dnes. Pokud to dovolíte, prožijete celý život jako její oběť. Máte v sobě životní sílu, která čeká, aby vyrazila z podloží minulosti. Důvěřujte této síle obnovy. Uctivě se pokloňte své minulosti a prohlaste: ,Od této chvíle jsem se rozhodl/a být šťastnější.´“ Haemin Sunim (učitel zen-buddhismu)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *