9 let

Na neděli 18. prosince 2011 si vzpomínám naprosto přesně. V příjemně pomalém advením odpoledni jsem doma dodělávala vánoční cukroví, když Český rozhlas – Radiožurnál přinesl smutnou zprávu o odchodu Václava Havla na věčnost…

🖤

Dny, které následovaly, byly jako z jiného světa. Tolik vlídnosti mezi lidmi nepamatuju. Všechno kolem bylo tehdy poprvé. Mnohým tyto dny prý připomínaly atmosféru konce roku 1989. (V listopadu roku ’89 jsem bylo dítě daleko od Prahy a atmosféru těch mlhavých dnů, kdy pukaly ledy, si lze jen zpětně představovat a atmosféru matně tušit ze vzpomínek jiných…)

Když jsme o pár dnů později – v prosinci 2011 – stála u Betlémská kaple na Betlémském náměstí v pomalu se vinoucím zástupu k Pražská křižovatka – kostel sv. Anny, zdálo se, že na každém konci opravdu může něco nového začínat. Kromě smutku mrazivým prosincovým vzduchem prostupovala naděje, že všechno má nějaký smysl – bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne.

❤

Strážníci městské policie tehdy přivezli čekajícím várnici s horkým čajem, promrzlí lidé si navzájem kupovali svařák nebo horkou čokoládu v Choco Café a půjčovali si rukavice… V kostele bylo ale posvátné ticho, až bylo ve zšeřelém prostoru málem slyšet plápolání svíček…

🌟

Kdo ví, jestli se kdy ještě zopakují ty letmé záblesky solidarity, úcty, míru a klidu i mezi lidmi, kteří spolu jinak nemají společného vůbec nic než jen myšlenku a pochopení beze slov? VÁCLAV HAVEL chybí už 9 let.

🖤

Co byste, pane prezidente, asi řekl na současnou situaci?

Naše země bohužel nevzkvétá…!

#vaclavhavel

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *