Proč je užitečné umět anglicky?

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem… Současnost tohle moudro znásobila. V dnešním světě, který otevírá dveře i tam, kde dřív byly jen zdi, je nutné umět se domluvit. A angličtina je univerzální jazyk pro celou planetu.

Česká republika sousedí sice hned se dvěma německy mluvícími zeměmi, ale i v Rakousku a Německu se domluvíte anglicky, pokud si s němčinou ještě netykáte. Dokonce i na policistu v Paříži se odvažte promluvit anglicky, když si nebudete jisti, jestli jdete správným směrem – třeba k muzeu Louvre. Odpoví vám, i když nerad. Stačí jen mít odvahu oslovit ho právě anglicky.

Pokračovat ve čtení „Proč je užitečné umět anglicky?“

Dvacet a jeden gram

Když přesně před rokem zemřel můj dědeček František, čas se na v ten moment zastavil. Následovaly intenzivní chvíle poznání, že v tomto blízkém člověku odešla část mého života, která se už nikdy nevrátí. A že jeho odchodem se definitivně uzavřela etapa mého dětství. Láska má mnoho podob. A bolí, někdy až k zešílení…

Dnes uplynul přesně rok od jeho odchodu. Za dedečka hoří svíčka a vzpomínky, které, jak doufám, nevyhasnou nikdy.

Pokračovat ve čtení „Dvacet a jeden gram“

Co chybí v debatách o EU?

EU je skloňována ve všech pádech. Mnoho populistů dnešní doby (a nejen těch v ČR) postavilo svoji existenci na kritice Unie, na jejím dehonestování a znevažování. V debatách zaznívá leccos, kritické hlasy hrají prim. Ovšem ani zastánci Unie a zejména našeho členství v ní až na výjimky nezmiňují podstatu projektu:
Evropská unie je především mírový projekt, jehož vznik se datuje do doby bezprostředně po konci 2. světové války. Tehdy válkou zdecimovaná Evropa nabírala druhý (resp. už několikátý!) dech a začala si uvědomovat, že znovu se vzchopit a prosperovat lze pouze v míru. A ten je možný, pokud ustoupí ego hlavních evropských hráčů Německa a Francie a vznikne „něco“, co oběma rivalům umožní spolupráci, de facto „něco“ natolik silného a závazného, že je ke spolupráci donutí. Historici prominou, do popisu souvislostí není třeba se v tuto chvíli pouštět, neboť nejsou důležité. Podstatou zůstává nabytí pocitu bezpečí a jistoty a zejména ona prvotní myšlenka: MÍR a SPOLUPRÁCE. I za cenu ústupků, za cenu oslabení národního ega.
Pokračovat ve čtení „Co chybí v debatách o EU?“

Janovský most

Líné dopoledne srpnové neděle. V městečku Santa Margherita Ligure na italském pobřeží je rušno. Místní vyšli na nákupy a i v malém koloniálu naproti přes ulici si prodavač nad mortadellou povídá se zákazníky o té tragédii, která se před pár dny stala v Janově.

V úterý 14/8 dopoledne se v rodném městě Kryštofa Kolumba zřítil Ponte autostradale Morandi. Morandiho dálniční most (architekt Riccardo Morandi), byl symbolem města od roku 1963, kdy byl otevřen.

Pokračovat ve čtení „Janovský most“

Snění U borovice

Byl jednou jeden kluk František a ten měl sen. Přál si mít vlastní rozhlednu. Jeho rodině patřila pole u vesnice Roprachtice v Podkrkonoší, odkud je nádherný výhled do kraje. Po práce na poli se František vždy odměnil výhledem sobě nejmilejším. Pod borovicí, která odnepaměti sedlákům a jejich povozům označovala křižovatku tamních cest, snil s otevřenýma očima, že právě odsud bude výhled ještě úchvatnější… Až tam jednoho dne bude stát právě ta jeho rozhledna. Pak každý dohlédne mnohem dál, třeba až k Bezdězu!

Pokračovat ve čtení „Snění U borovice“

O mostech a hranicích

Štrasburk, hlavní město Alsaska. Město, kde je francouzský šarm přítomný na každém kroku. Tohle město miluju, jeho centrum mám prochozené skrz naskrz. Kromě všeho, co obvykle na Francii (všeobecně) obdivujeme, mě v tomto koutě Evropy fascinuje těsná blízkost obou evropských velmocí, Francie a Německa. Právě tady jsou oba státy odděleny pouze řekou. Rýn je hranice.

Pokračovat ve čtení „O mostech a hranicích“

Finále blogerfestu

 

Sobota 9. června byla z pohledu rodinné logistiky neúprosná. Poté, co jsem všechny rodinné příslušníky vypravila směrem na místa jejich aktuálního určení, strhla se nad částí města, kde bydlíme, bouřka tak razantní, že by se za její průběh nemusel stydět ani samotný Zeus. Suma sumárum, k Venuši ve Švehlovce na Blogerfest jsem dorazila až v 17:30 a mokrou nohou. Když totiž bouřka skončila u nás, zachovala mi věrnost a plynule se přesouvala směrem na Vinohrady. Výjezd rozhodně stál za to zmoknutí a tanec mezi provazy deště.

Pokračovat ve čtení „Finále blogerfestu“