Jak na Nový rok, tak (prý) po celý rok, praví pranostika.
Mnozí si na 1. lednu dávají záležet víc než na dnech jiných. Dodržujeme ale navyklé tradice jen ze zvyku, nebo z přesvědčení?
Nedokážu si představit Nový rok a začátek nového letopočtu bez tradiční čočky, bez přípitku a hlavně bez svých nejbližších…
Bilancování a hodnocení uplynulého roku záměrně nechávám na začátek ledna. To, co mohlo být jinak, se stalo LONI, a proto zavření pomyslných dveří je nejlepší udělat právě teď. Začínám nový diář, který voní očekáváním a jistotou, že to nejlepší v životě nelze naplánovat. Je příhodné jít naproti novým záměrům a udělat jim v životě prostor…
Letošní první lednový den je jiný než mnoho jeho předchůdců. Poprvé jsme byli touto dobou doma (ano, všechno je jednou poprvé!) a bez nutnosti plánovat a organizovat, co kdy/jak/s kým (ne)bude.
Novoroční cesty nás zavedly do městečka pod Brdy – Mníšek pod Brdy.
Tam je stále znovu možné najít tak trochu jiný svět…
Skalka Mníšek pod Brdy je poutní místo, které svou přívětivou energií zve k zastavení a k dalším návratům. Když na Skalce – na brdském hřebenu – ještě stával zájezdní hostinec, jezdíval tam nacházet klid a tvořit mistr slova Vladislav Vančura.
Ve městečku je kavárna Malý mnich cafe, kde se až do 15. ledna 2021 potkáte s poeticky zasněnými obrázky svého dětství, které štětcem zachytil Jiří Trnka.
A ano, myšlenky na nové projekty už se díky dnešku už hlásí o slovo…
Happy new a #pf2021