Až to bude nejblbější…?

Dnes, 5. října 2021, by se Václav Havel dožil svých 85. narozenin. Jaká nálada dnes visí ve vzduchu? Mám dojem, že jeho nedožité půlkulatiny budí smutek, vědomí trvalé ztráty a nostalgii po časech a dobách minulých. Ti, kdo je tehdy zažili naplno, vespolek tvrdí, že atmosféru konce roku 1989 a začátku let 90. už nic nepřekoná. A možná je to právě proto, že ikonou té doby byl nenápadný Ferdinand Vaněk z Malého Hrádku?

https://1url.cz/@live4ever

Co ale po uplynulých třech desetiletích schází nejvíc?

Mně osobně chybí veřejný hlas Václava Havla. Hlas člověka chybujícího, který si svých poklesků, nedostatků, přešlapů, chyb a selhání byl naplno vědom. Člověka, který byl běžným smrtelníkem a zároveň jedinečnou osobností, díky níž Česloslovensko a následně Českou republiku znal celý svět. Václav Havel se stal nekorunovaným králem občanské společnosti. Všech – i v dobách nesvobody – vnitřně svobodných lidí, kteří toužili a volali po demokracii, po slušnosti a po morálce.

A ano, absence morálky je deficit, kterým česká společnost strádá minimálně posledních už téměř 10 let, kdy hlas Václava Havla navždy odešel z veřejného prostoru. Máme sice po ruce jeho knihy – divadelní hry, korespondenci z vězení i státnické projevy ze všech koutů světa, ale čas plyne a sílu jeho hlasu vystřídaly hlasy zcela jiné. Ty, před nimiž Václav Havel varoval:

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a rželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a nezodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“

————————————————–

Pane prezidente, naše země nevzkvétá…

Je to stav nejen posledního už víc než roku a půl, kdy světem obchází přízrak pandemie. Tato doba ukázala všechny neduhy založené v 90. letech. Už tehdy jste před před vším, čím nyní procházíme, varoval. Kořeny nynější krize jsou právě v 90. letech. A ani její dnešní aktéři nespadli z nebes, ale vyrostli za posledních 30 let.

Pane prezidente, v pátek 8. října se opět otevřou volebních místnosti. Za pár dnů bude znovu možnost a příležitost zvolit si své zástupce, kteří budou kormidlovat naši půvadnou zemičku v srdci Evropy. Znovu máme možnost vybrat si správně. Zvolit ty, které povede správný kompas. Ano, svobodné volby stále máme. Alespoň na první pohled to tak vypadá…

V létě jsem se začetla do vašich projevů z roku 1993. Je k neuvěření, jak aktuální, nadčasové a všeobecně platné jsou právě teď. Je v pravdě šokující, jak přesně jste tehdy pojmenoval problémy, jimž dnes čelíme. A naději budí ujištění, že právě NADĚJE je stav mysli, který nás může ze šlamastiky dnešní situace dostat:

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Naděje, že parlamentní volby v říjnu 2021 dopadnou líp než ty dřívější, existuje. A s nimi naděje, že se zvedne poklička z bublajícího hrnce a že vyvětráme příbytek, který se za posledních pár let proměnil v zatuchlou kobku. Přítomnost přitahuje vaše tvrzení o cestě z temnoty. I to je plné naděje:

„Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“

Je stav nejblbější právě teď?

Nikdy prý není tak zle, aby prý nemohlo být ještě hůř.

Ale v hoře Blaník se zatím stále stále nepohnula ani myš…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *