Autor: Evropanka

V odkazu https://bit.ly/KupMistecka  na www.pointa.cz probíhá crowdfundingová kampaň na vydání mé nové knihy. Zapojte se do crowdfundingu a pomozte knize Místečka na svět!

Potěší mě každý příspěvek, který posune Místečka k vydání. Chcete přispět jinou částkou nebo si objednat větší balík knih? Napište na dikyvam@pointa.cz a domluvte se na dalším postupu s týmem Pointy.

Vděčná budu také za sdílení linku https://bit.ly/KupMistecka

Laskavé příběhy vás a vaše děti zavedou na místečka do zahrady za zeleným plotem. Tam se potkají postavy, které by se jinak nesešly. Všechny cesty z okolí vedou za zelený plot na zahradu, která skrývá nejedno překvapení. Svým klidem láká na místečka v ní zvířata, která by se pohromadě jinak nikdy nesešla.

Koho za zeleným plotem potkáte?

Vyhraje u lovců hlad a u kořisti pud sebezáchovy, nebo všechno nakonec dopadne úplně jinak?

Nechte se unášet povídkami pro děti a všechny dospělé, kteří ještě nezapomněli, že kdysi byli dětmi. Místečka jsou pro všechny, kdo touží po laskavosti a po příbězích s dobrým koncem. A ty potřebujeme všichni – bez rozdílu věku.

O čem v knize píšu?

Píšu o zvířatech, která mají vlastnosti lidí. Nejsou to bajky ani pohádky. Jsou to pohádkové povídky a příběhy s dobrým koncem.

Místečka připomínají, že přidá-li se k běžným situacím, které zažíváme dnes a denně, síla lásky a laskavosti, narodí se naděje, že přes všechny tíživé situace společně vytvoříme lepší svět. A že svět je společné dílo všech, kteří se na jeho vzniku podílejí. Na každém z nás záleží. Víc, než si myslíte…!

Pro koho je kniha určena?

Místečka jsou pro všechny děti, které už umí číst, a pro rodiče, kteří čtou svým malým neposedům. Místečka ocení děti od předškolního věku.Místečka jsou pro zvídavé čtenáře všeho věku, které baví ptát se a vymýšlet, co by mohlo nastat, kdyby…

Příběhy jsem napsala tak, aby děti bavilo ptát se dospělých na jejich názor a zjišťovat si další informace o postavách. Doufám, že děti budou tahat dospěláky za rukáv a ptát se na všechno, čemu ještě nerozumějí. Mým snem je, aby Místečka a jejich postavy byly v dobré společnosti: při společném čtení na dobrou noc nebo u stolu v zimě u kamen.

Proč jsem knihu napsala?

S dětmi pozorujeme okolí a všechna místa, která potkáváme. Do života už nám vstoupilo mnoho místeček a malých – velkých postav. Stali jsme se pozorovateli a nakukovali jsme do života našich společníků – zvířat. Na zahradu přišel zajíc, po čase se objevila liška, přiloudal se ježek, straky naháněly sovu a bez okolků kradly vše, co se lesklo. Jednou v zimě jsme na procházce našli zmrzlou myšku. Na jaře jsem na schránce domu v sousedství objevila prosbu, ať doručovatelé dávají poštu jinam, že ve schránce se uhnízdily sýkorky a že právě vyvádějí mladé… Sojka si čechrává peří ve větvích lípy, na kterou se díváme z oken.

Příběhy jsem začala sepisovat pro své děti, aby na ně nezapomněly. První texty knihy Místečka jsou už z roku 2018. Ty další byly mojí vzpruhou v dlouhých a chmurných měsících pandemie. Bylo a je to právě psaní a vzácné chvilky klidu, které mě dokáží zbavit všech starostí. Psaním cestuji na vlnách fantazie. Nebo faktografie? 😊

Díky psaní mám svůj svět, kam smí jen ti, které tam sama pustím. Psaní prozařuje můj život. Psaní je totiž senzace!

Přeji si, aby děti četly knihy, aby knihy byly jejich společníky a aby každé dítě mělo svoji oblíbenou knihu, ke které se bude vracet třeba i v dospělosti. Přeji si, ať jsou to právě Místečka.

Řekli o knize

„MÍSTEČKA jsou jako živá voda. Začetla jsem se do laskavých příběhů a našla jsem v nich i náměty k zamyšlení. Během čtení knihy MÍSTEČKA jsem zapomněla na povinnosti a starosti všedních dnů. Jako hrdá babička jsem přesvědčena, že příběhy s dobrým koncem jsou prospěšné všem – dětem i dospělým a čtenářům bez rozdílu věku. V současné době potřebujeme povzbuzení a radost, abychom mohli ustát tempo života a smršť děsivých událostí, které se na nás valí ze všech stran. Kniha MÍSTEČKA mne pohladila na duši a zavedla mě zpět do mého mládí.“

–⁠–⁠Rostya Gordon-Smith, zakladatelka organizace Minerva21 http://minerva21.net/

Chcete mě podpořit?

Potěší mě každý příspěvek, který posune Místečka na svět. Od klasických odměn, jako je dobrý pocit, kniha s věnováním nebo více knih za lepší cenu si vyberete ze specialit, jako je kniha a osobní setkání v kavárně Art-n-Coffe nebo reprodukce jedné z ilustrací.

Chcete přispět jinou částkou nebo si rovnou objednat větší balík knih? Napište na mail dikyvam@pointa.cz a domluvte se na dalším postupu s týmem Pointy.

Vděčná budu také za sdílení této odkazu https://bit.ly/KupMistecka

Chcete vědět víc?

Moje úvahy sledujte tady a aktuality na FB stránce Jana Renner–autorka.

Chcete se na něco zeptat? Napište mi na jana.evropanka@gmail.com.

Děkuji za podporu knihy * M * Í * S * T * E * Č * K * A *! Velmi si jí vážím.

Před nedávnem jsem ve vysílání Českého rozhlasu – Radiožurnál https://radiozurnal.rozhlas.cz/ vyslechla rozhovor s náměstkem (jednoho nejmenovaného) ministra, že lidé by měli šetřit – energiemi, přírodu, svoji kapsu i sami sebe – své zdraví a své nervy.

Pan náměstek hovořil o experimentu: na víkendy, kdy jsou budovy ministerstva prázdné, přestali topit. Pilotní projekt této výzvy trval dva měsíce. A jaká byla úspora nákladů? Celých 27 %!

V rozhovoru zaznělo také mnoho dobře míněných rad, kterak vše výše uvedené do puntíku uskutečnit. Chvílemi jsem měla dojem, že nejmenovaný pan náměstek snad ve volných chvílích nakukuje oknem k nám domů a krade nám nápady, které máme v běžném životě zaběhnuté už dávno.

I rozhodla jsem se naše osvědčené vychytávky sepsat. Třeba se vám, milí čtenáři, budou hodit.

(Jde o Desatero, skoro…) 😉

Co tedy Renner´s family doporučuje?

1. Bezodpadové hospodářství: nakupovat tolik, kolik sníme, a myslet alespoň týden dopředu (a během týdne dokoupit jen drobnosti, jako je pečivo).
2. Nakupovat u lokálních obchodníků a hlídat zdroje.
3. Odkud potravina přijela? Kdo ji vyprodukoval/a? (Etiketa s nápisem „vyrobeno v EU“ mě odrazuje už předem.)
4. Vařit jídlo doma a plánovat jídelníček.
5. Všechny potraviny spotřebovat a zpracovat? Ano, jde to!
6. A kdyby se přece jen všechno nestihlo sníst…? Kompostujeme!
7. Netopit Pánu Bohu do oken! (A rozumně se otužovat.)
8. V zimě lze i na doma obléknout teplý svetr a ponožky. 😉
9. Svítíme jenom v pokojích, kde někdo je. (Je fajn naučit všechny členy rodiny a návštěvy důsledně zhasínat!)
10. Spěchej pomalu! Optimální rychlost na dálnici (s ohledem na spotřebu paliva) je prý 120 km. Moje doporučení zní: 111 km. (Když tahle sympatická cifra svítí na tachometru, je svět hned krásnější…)
11. Hlídat spotřebu vody. (I krátká sprcha splní svůj účel.) 😊
12. Před odjezdem na dovolenou ztlumíme kotel.
13. Všeho s mírou. Méně je někdy více. (To platí i pro všechna předsevzetí, vize a dobře míněné rady…)

Že si v tento moment nevíte rady, kudy a kam se vydat smysluplným a k životnímu prostředí šetrným směrem? Nebo jak a kde v dnešní turbulentní době ušetřit? Mám pro vás několik tipů na udržitelnost, která bude ku prospěchu vaší peněžence a zároveň planetě. Rady a tipy najdete na blogu Econea.cz | Blog pro každodenní hrdiny.

Mě osobně zaujal článek o úsporách vody Jak vybrat ten správný úsporný perlátor? Je to jednoduché! | Econea.cz a triky, jak na úsporu elektřiny Jak na úsporu energií v domácnosti jednoduše a bez obětí. 2. díl: Darmožroutská elektřina | Econea.cz.  

Econea a E-shop s ekologickými produkty pro vaši domácnost | Econea.cz vám nabídnou výběr šetrných produktů, které nezatěžují životní prostředí. Nevěříte, že ekologické prostředky bez vysokých nákladů máte doma a k dispozici hned teď? Přečtěte si tipy na 7 univerzálních eko-čističů všech babiček: Jak je vyrobit doma? | Econea.cz

Na Bonami – Bydlete podle sebe na vás čekají tipy na bytové doplňky, nábytek, potřeby pro zahradničení, které zahrady neničí ale naopak kultivuje, a na doplňky od jídelny až po ložnici. Ať už si vyberete cokoliv, potěší vás vědomí, že vše na www.bonami.cz je vyrobeno ekologicky a s ohledem na životní prostředí. Mně osobně zaujaly na Bonami hned tři kousky, které určitě ocení celá rodina. V kuchyni se mi bude hodit stylová Kulata nádoba na kompostovatelný odpad Esschert Design Farma | Bonami, děti, hmyz a ptáčci ocení krásné Šedé litinové pítko s ptáčky Esschert Design | Bonami a na sklonku letního dne ráda spočinu v Krémové závěsné zahradní křeslo ADDU Tobago | Bonami.

A jaké jsou vaše vlastní tipy na udržitelnost?

Co vám dává smysl a zároveň vás těší a hřeje na duši?

Jako směry úspor a šetrnosti jste naopak opustili?

Napište mi na mail jana.evropanka@gmail.com.

Budu se těšit na novou vlnu inspirace!

Jana

Letošní jaro pro mě osobně začalo nejlíp: na jihu – v mém milovaném Jindřichově Hradci. Po mnoha dlouhých letech jsem měla možnost vyjet na jih do mého oblíbeného města, kde jsem prožila formování svého JÁ na tamním gymnázium, sama a užít si pohodu víkendu, kdy se nic nemusí a kdy každé setkání je za odměnu.

Tenhle první jarní víkend byl za odměnu a zafungoval jako balzám na nervy. Sotva skončila doba covidová, svět se probudil do války, která zuří jen pár set kilometrů od našich hranic. Dny a týdny po začátku ruské agrese byly jako z jiného vesmíru. Matrix reloaded. Démon povstal. Džin uprchl z láhve! Zdá se naprosto k neuvěření, že takový zvrat nastane v dnešním světě!

Jak je možné, že západní svět tak fatálně zaspal?

Že si lídři demokratických zemí nebezpečí na východě nepovšimli včas?

Proč svět tak dlouho podceňoval jasné signály, že Rusko představuje nebezpečí pro celý svět?

Je vůbec možné, že se svět nepoučil z hrůz 2. světové války?

Proč i u nás – v zemi bývalého ost-bloku – byli politici tak dlouho lehkovážní k informační válce, kterou ruský medvěd vede už vede řadu let?

Tyhle a mnohé další znepokojivé myšlenky mi kroužily (a stále krouží) hlavou i cestou do Jindřichova Hradce… První jarní víkend mě ale ze splínu dokonale vyvedl. Město na Nežádce mě znovu okouzlilo, nadchlo, pohladilo moji ztrápenou duši a nabilo mě energií. Poledník je na svém místě, uličky kolem zámku skýtaly klid, na každičkém rohu na mě mrkly vzpomínky. Dopadlo to zkrátka jako vždycky…

Toskánsko na Nežárce nelze nemilovat!

Když se svět z jásotu magického palindromu 22. 02. 2022, který ve 22:22 vygradoval do extáze (a ta – mimo jiné – v pražských tramvajích linky 22), o dva dny později probudil do nové reality, nechtělo se věřit, že neuvěřitelné se stalo skutečností. Začala invaze Ruska na Ukrajinu. Válka na Ukrajině, válka ve východní Evropě a zároveň válka, která proměňuje starý kontinent, zatím stále trvá…

Když vyhlédnu z okna, vypadá svět stejně jako dřív. Naši poměrně klidnou ulici neproměnila pandemie a zatím ani válečný konflikt, který olizuje hranice Evropské unie a NATO a dotýká se celého světa. Konflikt, který se týká nás všech. Dotýká se nás totiž víc než pomíjivá extáze z palindromu, který se znovu zopakuje až za 200 let. Palindrom budoucí už se nebude týkat nikoho z nás. Ale naopak každého jednoho z nás se týká utrpení Ukrajiny, která vzdoruje ruské agresi a hraje vabang za celý svobodný západní svět.

Už v roce 2014 se znovu ukázalo, že ruská povaha je nenasytná, agresivní a rozpínavá a že imperiální choutky Kremlu porostou. Anexe Krymu (a následné referendum, aby se neřeklo, že…) byla prvním signálem, že s jídlem roste chuť. Putinovo Rusko obsazením Krymu vyslalo světu signál, že se nehodlá smířit s rozpadem Sovětského svazu. Podle krutovládce z Kremlu to prý byla největší geopolotická katastrofa 20. století. Pro úplnost je třeba zmínit, že konkrétně pro Československo (a následně pro Českou republiku a pro Slovensko) to naopak byl ten největší zázrak historie, jakého se střední Evropa mohla dočkat.

Mýlit se je lidské. Ovšem přehlížet hrozbu, která bobtnala a rostla posledních 20 let je neomluvitelné. Pro všechny politiky a státníky napříč světem. Nebrat vážně rostoucí hrozbu je smrtící omyl.

Až 24. února jsem si uvědomila několik souvisejících (subjektivních) souvislostí. V roce 1999 se ruský diktátor a bývalý rozvědčík KGB vyšvihl do nejvyšší politické funkce, kterou vládne dodnes. V roce 1999 jsem začala studovat Filozofickou fakultu v Praze. A od té doby už uběhlo mnoho let a život nabral různé směry. A mimo jiné se z Československa staly dvě samostatné republiky, obě vstoupily do EU a do NATO, byly roky prosperity a přišly i mnohé krize… Za 23 let Rusko pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina zhrublo a rozpoutalo dezinformační válku, kterou poleptalo prakticky celý západní svět. Optikou posledních dnů je zřejmé, že všechny Sputniky a Aeronety měly zřetelný úkol: znejistit Evropu a celý západní svět, zasít rozkol a všeobecnou nedůvěru. A že všechny tato výpady na dálku představovaly předvoj vojenské kolony, která ve čtvrtek 24. 2. 2022 brzy ráno vtrhla na Ukrajinu, je víc než zřejmé.

Ukrajina teď bojuje za celý svět. Během pár dnů sjednotila kroky zemí napříč EU a upevnila postoj USA. Sláva Ukrajině! Tamní lidé prchají před válkou a všichni doufáme v jedno: že válka brzy skončí. Že Rusku dojdou síly a vojákům elán útočit na civilní cíle a na nevinné lidi. Že Rusko nenaplní svoje rozpínavé imperiální choutky. Že MÍR se stane vzácnou okolností v celé Evropě… Sláva Ukrajině a jejím hrdinům!

Dnes, 5. října 2021, by se Václav Havel dožil svých 85. narozenin. Jaká nálada dnes visí ve vzduchu? Mám dojem, že jeho nedožité půlkulatiny budí smutek, vědomí trvalé ztráty a nostalgii po časech a dobách minulých. Ti, kdo je tehdy zažili naplno, vespolek tvrdí, že atmosféru konce roku 1989 a začátku let 90. už nic nepřekoná. A možná je to právě proto, že ikonou té doby byl nenápadný Ferdinand Vaněk z Malého Hrádku?

https://1url.cz/@live4ever

Co ale po uplynulých třech desetiletích schází nejvíc?

Mně osobně chybí veřejný hlas Václava Havla. Hlas člověka chybujícího, který si svých poklesků, nedostatků, přešlapů, chyb a selhání byl naplno vědom. Člověka, který byl běžným smrtelníkem a zároveň jedinečnou osobností, díky níž Česloslovensko a následně Českou republiku znal celý svět. Václav Havel se stal nekorunovaným králem občanské společnosti. Všech – i v dobách nesvobody – vnitřně svobodných lidí, kteří toužili a volali po demokracii, po slušnosti a po morálce.

A ano, absence morálky je deficit, kterým česká společnost strádá minimálně posledních už téměř 10 let, kdy hlas Václava Havla navždy odešel z veřejného prostoru. Máme sice po ruce jeho knihy – divadelní hry, korespondenci z vězení i státnické projevy ze všech koutů světa, ale čas plyne a sílu jeho hlasu vystřídaly hlasy zcela jiné. Ty, před nimiž Václav Havel varoval:

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a rželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a nezodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“

————————————————–

Pane prezidente, naše země nevzkvétá…

Je to stav nejen posledního už víc než roku a půl, kdy světem obchází přízrak pandemie. Tato doba ukázala všechny neduhy založené v 90. letech. Už tehdy jste před před vším, čím nyní procházíme, varoval. Kořeny nynější krize jsou právě v 90. letech. A ani její dnešní aktéři nespadli z nebes, ale vyrostli za posledních 30 let.

Pane prezidente, v pátek 8. října se opět otevřou volebních místnosti. Za pár dnů bude znovu možnost a příležitost zvolit si své zástupce, kteří budou kormidlovat naši půvadnou zemičku v srdci Evropy. Znovu máme možnost vybrat si správně. Zvolit ty, které povede správný kompas. Ano, svobodné volby stále máme. Alespoň na první pohled to tak vypadá…

V létě jsem se začetla do vašich projevů z roku 1993. Je k neuvěření, jak aktuální, nadčasové a všeobecně platné jsou právě teď. Je v pravdě šokující, jak přesně jste tehdy pojmenoval problémy, jimž dnes čelíme. A naději budí ujištění, že právě NADĚJE je stav mysli, který nás může ze šlamastiky dnešní situace dostat:

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Naděje, že parlamentní volby v říjnu 2021 dopadnou líp než ty dřívější, existuje. A s nimi naděje, že se zvedne poklička z bublajícího hrnce a že vyvětráme příbytek, který se za posledních pár let proměnil v zatuchlou kobku. Přítomnost přitahuje vaše tvrzení o cestě z temnoty. I to je plné naděje:

„Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“

Je stav nejblbější právě teď?

Nikdy prý není tak zle, aby prý nemohlo být ještě hůř.

Ale v hoře Blaník se zatím stále stále nepohnula ani myš…

Veřejný prostor minulosti obývalo mnoho zkratek. Některé přežily dodnes, jiné z jazyka postupně vymizely, jak zanikaly organizace a nositelé jejich významu. Dodnes známe třeba ČEDOK, zatímco pozůstatky minulosti v podobě OÚNZ, OPBH, SRPŠ nebo ROH spí kdesi v hlubinách kolektivní paměti, nebo žijí nanejvýš v učebnicích dějepisu. Jsou ale zkratky, které byly, jsou a budou, doufejme, existovat dál.

Jednou z nich je MDŽ – Mezinárodní den žen. Za socialismu tento svátek utrpěl na cti. Mnozí si vybaví karafiáty jakožto na sklonku zimy jedinou dostupnou květinu, bonboniéru, chlebíčky a zejména pochybné podnikové oslavy…

Datum 8. března připomíná rok 1908, kdy v New Yorku stávkovaly švadleny za zvýšení platů. Od té doby ženské hnutí dosáhlo úspěchů, o jakém se ženám na počátku 20. století mohlo zdát jen v těch nejodvážnějších snech.

Dnes MDŽ slavíme jako připomínku rovnoprávného postavení žen a mužů ve společnosti. Za tímto svátkem je především nadčasová myšlenka, že v moderní společnosti jsou si ženy a muži rovni v právech, povinnostech a v příležitostech. To se týká také přístupu dívek a žen ke vzdělání, zacházení s dívkami na školách všech stupňů a v neposlední řadě svobody žen rozhodovat o svém životě po svém – podle vlastního uvážení, plánů a záměrů.

Co si pod zkratkou MDŽ vybaví každý z nás? Máte nějakou konkrétní vzpomínku spojenou s MDŽ? Zkusme se zamyslet, co lze z této zkratky vykouzlit dnes. Zkusme zkratce vdechnout nový život a s myšlenkou na její původní význam jí dát jiný rozměr. Popustíte uzdu své fantazie…?

MDŽ si optikou dnešní situace modeluji na krátné motivační věty. I když tento nápad s myšlenkou MDŽ zdánlivě nesouvisí, napadají mě různé variace: Můj Domov Žije. Miluji Dar Života. Máme Doma Živo… Zní laskavěji a lépe, než věta Spolu to zvládneme, která se už po pouhém roce života zdá ztracena v nepředvídatelnosti a poněkud znavena životem…?