„Když chceš, můžeš.“
Život Marie Sokolové je přímo námět pro filmaře z Hollywoodu. Meda (z německého slova Mädchen – děvče, odtud Medi a později Meda), jak jí v dětstvé oslovovala maminka, se narodila 8. září 1919 v rodině sládka zámeckého pivovaru ve středočeských Zákupech. Rodina se často stěhovala. Meda chtěla studovat obchodní akademii, ale přísný otec ji proti její vůli poslal do rodinné školy v Praze, kde Meda bydlela u tetičky. Odchod do Prahy Medu osamostatnil a objevila tanec. Když jí bylo 18 let, začala tančit tehdy populární tanec tingl-tangl ve velké operetě v Kotvě a tanci zcela propadla.
Na prahu dospělosti prožila Meda druhou světovou válku. Protože nechtěla tančit pro německé okupanty, protloukala se střední Evropou jako varietní tanečnice. Tančila v litevském městě Klaipëda a ve Vídni. Závěr války prožila v Praze, kde byla svědkem brutality spojené s vyháněním Němců. Tehdy už se navíc ohlašovaly pro Československo osudné zvraty roku 1948, a tak Meda emigrovala do Švýcarska. Jak sama říká, vždycky chtěla do světa učit se jazyky. V Ženevě studovala nejprve překladatelství (na École de Traduction et d´Interprétation), později ekonomii a politologii. V roce 1950 získala azyl a provdala se za vzdělaného a bohatého Belgičana. Okamžikem sňatku získala Meda belgický pas i občanství, a tak měla propustku na Západ. Manžel Remi Antoine Joseph de Müelenaere jí umožnil ve Švýcarsku dostudovat a byl to prý právě on, kdo ji nadchl pro umění.
Ve Švýcarsku prožila Meda Sokolová 6 let a napomohla vzniku prvního exilového časopisu Skutečnost, s podtitulem Nezávislá revue. Zpočátku do něj přispívala pouze občasně, protože vedla chod redakce. Když v roce 1949 vyšlo první číslo Skutečnosti, bylo Medě právě 30 let.
Na přelomu let 1953 – 54 pomohla Meda své mamince, bratrovi a jeho ženě uprchnout přes východní Německo do Paříže. Ve Francii potkala hned dva osudové muže svého života: Jana Viktora Mládka, světově uznávaného ekonoma, sběratele a podporovatele umění za železnou oponou, a později také svého druhého manžela, kterého přišla požádat o finanční podporu svého exilového nakladatelství Edition Sokolova, a Františka Kupku, zakladatele abstraktního malířství, jehož obrazům zcela propadla.
Meda shromáždila všechny Kupkovy výtvarné práce a vytvořila tak jednu z nejucelenějších soukromých sbírek na světě. Objevením Kupkova díla (a vlastně mimoděk) se Meda Mládková stala sběratelkou umění. František Kupka byl tehdy ještě neznámý malíř. Věhlasu dosáhl právě až díky neutuchající aktivitě, neústupnosti a dravosti své objevitelky, a tak se na skonku svého života dočkal chvil pro malíře nejcennějších: přední světové galerie začaly vystavovat jeho obrazy.
Meda Mládková prožila osudovou ztrátu dítěte, o to více se soustředila na umění. Vystudovala dějiny umění na pařížské L´École du Louvre při Sorbonně a napsala mimo jiné první monografii o české malířce Toyen.
V roce 1960 se tehdy již rozvedená Meda Sokolová společně s Janem Mládkem a se svojí maminkou stěhuje do Ameriky, kde se za Jana provdala. Jejich dům ve washingtonském Georgetownu se stal soukromou výstavní síní a zároveň depozitářem. Při příležitostných návštěvách soukromou sbírku Mládkových obdivovala třeba Madeleine Albrightová, ministryně zahraničí USA, nebo také Václav Havel, jemuž Meda Mládková vyjednala cestu do USA.
V roce 1967 se Meda Mládková (po devatenácti letech) vrátila na pár měsíců zpátky do Československa. Pod dohledem StB vyhledávala a podpořila zakázané výtvarníky – Adrienu Šimotovou a desítky dalších, takže západní svět zjistil, že i v zadrátovaném Československu vzniká kvalitní umění.
Do Československa se Meda Mládková znovu vrátila až koncem roku 1989. A sama. Jan Mládek se pádu komunismu nedožil: zemřel 7. srpna 1989. Meda Mládková se zapojila do aktivit Občanského fóra a začala realizovat záměr vybudovat v Praze muzeum, kam by mohla umístit svoji sbírku umění. Její plán se zdařil a v roce 2002, kdy v kdysi zchátralých Sovových mlýnech na břehu Vltavy otevřela Muzeum Kampa. Krátce po otevření muzeum ale zasáhla ničivá povodeň. Meda ve věku 84 let naplnula síly k rekonstrukci, a tak hned v roce 2003 se Muzeu Kampa vrátil život. Dnes je muzeum manželů Mládkových centrem společenského dění přesně podle jejich společného hesla: Přežije-li kultura, přežije národ.
Meda Mládková se ve „svém“ Muzeu Kampa, kde bydlí, dožívá věku 99 let. Svoji rozsáhlou sbírku umění, kterou cíleně budovala společně s manželem Janem, věnovala české společnosti.
www.museumkampa.cz
