Dnes končí listopad, měsíc tmy a mlh, který ale naštěstí každoročně prosvětluje svátek svatého Martina, občasně jeho bílý kůň a s ním vypečená husička, mladé víno a svatomartinské rohlíčky. A začne advent, čas příprav na Vánoce, nejkrásnější svátky roku. Někdo nemá rád(a) koprovku, jiné pobuřuje politika, ale Vánoce milujeme všichni a snad bez rozdílu.
Advent (z latinského adventus = příchod) je období čtyř neděl před vánočními svátky. Z pohledu křesťanské tradice je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní příprava na vánoční svátky, doba rozjímání a dobročinnosti. Advent je dobou zklidnění, které v životním stylu našich předků nastalo po intenzivní zemědělské práci od jara do podzimu. Tehdy bylo nutné zvládnout veškeré práce na polích a pak si v zimě odpočinout doma. Na řadu přišly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení nebo tkaní. I tyto činnosti měly svůj hluboký smysl, protože posilovaly vazby mezi členy rodiny, ženskou energii a vzájemnou pospolitost.
A co zbylo z adventu do dnešních dnů? Obchody hýří slevami a jedinečnými nabídkami už od začátku listopadu. S příchodem prosince doba nákupní zešílí a je lepší vyhnout se všemu shonu, který materiální společnost kolem Vánoc generuje. Než dobu rozjímání a duchovní přípravy na příchod Spasitele (a tím symbolicky na nový začátek) dnes advent připomíná připomíná maraton. Všichni běží, aby se na Štědrý den zhroutili, že nakonec nestihli ani část z toho, co zvládnout chtěli. To je bohužel vedlejší účinek blahobytu, v němž západní svět žije.
Advent v sobě přitom stále skrývá možnost zpomalit, naladit se na sebe a užít si atmosféru klidu, kterým dýchá spící příroda. Je tedy jen na nás, jak s adventními dny naložíme. Podstata dárků je udělat těm, které milujeme, radost. Když člověk nic nečeká, všechno je ze své podstaty dárek. A tak se v těchto dnech zkusme zastavit nebo alespoň zpomalit tempo, ke kterému nás nutí všechny slevy v okolí, a užít si tu atmosféru, kterou nám advent nabízí. To, co si můžeme koupit, zpravidla nepotřebujeme. To, co chceme nebo co si (mnohdy i potají) z hloubi duše přejeme, se zpravidla koupit nedá. A tak zkusme prožít advent bez očekávání a hlavně pohromadě s těmi, kteří to ocení. Vždyť vzít blízkého člověka za ruku a jen s ní(m) úplně obyčejně být, může znamenat větší radost než ten nejnákladnější hmotný dar.
