Končí ADVENT, doba čekání a úklidu v sobě a až tam, ve vlastním nitru.
Advent je cesta i cíl zároveň, období hledání (a v ideálním případě také nacházení) klidu a odpovědí na mnohé otázky…
Temnota nejdelší noci roku je za námi a zimní Slunovrat (ten letošní v souvislostech a s okolnostmi doslova fatálními) přináší nejen světlo (byť je ho víc zatím jen neznatelně), ale také naději na nový začátek
Čím dál více si uvědomuji hloubku adventního čekání. Dny jsou jako útržky pohyblivých svátků. Některé se vydařily podle představ a očekávání, jiné se vydaly vlastními směry. Mnohých zvyků a očekávání, které se přežily, je dobré se vzdát, aby mohlo začít něco nového.
Dnes platí mnohonásobně, že na každém konci je hezké to, že něco nového začíná…
Jsou tu Vánoce!
(Zas po roce jsou Vánoce…)
Čas, kdy nikdo z nás nemusí se bát.
Poklidné plynutí svátečními chvílemi…