Byl jednou jeden kluk František a ten měl sen. Přál si mít vlastní rozhlednu. Jeho rodině patřila pole u vesnice Roprachtice v Podkrkonoší, odkud je nádherný výhled do kraje. Po práce na poli se František vždy odměnil výhledem sobě nejmilejším. Pod borovicí, která odnepaměti sedlákům a jejich povozům označovala křižovatku tamních cest, snil s otevřenýma očima, že právě odsud bude výhled ještě úchvatnější… Až tam jednoho dne bude stát právě ta jeho rozhledna. Pak každý dohlédne mnohem dál, třeba až k Bezdězu!
Léta plynula, doba se střemhlav měnila k nepoznání a realita všedního dne nepřála uskutečňování vlastních plánů, natož pak plnění snů… Ale sen o vlastní rozhledně Františka neopustil. A protože sny se stanou skutečností teprve tehdy, když vidíme ve své mysli jejich naplnění, svoji rozhlednu si František přál tak usilovně, až si ten svůj sen nakonec splnil.
Před deseti lety, přesně 21. 4. 2008, na poli nedaleko Vysokého nad Jizerou, tam u Roprachtic, kam chodíval jako malý kluk, poprvé kopl do země a položil základní kámen svého snu. Svoji rozhlednu U borovice otevřel pan František Hubař veřejnosti 17. 11. 2009 (na den přesně!), aby se to datum zkrátka dobře pamatovalo.
Rozhledna U borovice stojí v nadmořské výšce 670 m n. m., a jak kdysi malý František odhadoval, je z ní vidět nejen Ještěd, Bezděz, mnoho hor a kopců v okolí, taky rozhledna Žalý u Vrchlabí a při jasném počasí dokonce až daleko do Alp.
Kdo nevěří, ať tam běží! Kromě výhledu do kraje vám pan František jistě rád povypraví o tom, jak měl kdysi velký sen…
