Když přesně před rokem zemřel můj dědeček František, čas se na v ten moment zastavil. Následovaly intenzivní chvíle poznání, že v tomto blízkém člověku odešla část mého života, která se už nikdy nevrátí. A že jeho odchodem se definitivně uzavřela etapa mého dětství. Láska má mnoho podob. A bolí, někdy až k zešílení…
Dnes uplynul přesně rok od jeho odchodu. Za dedečka hoří svíčka a vzpomínky, které, jak doufám, nevyhasnou nikdy.
Dnes, přesně o rok později, zemřel Charles Aznavour, velikán francouzského chansonu. Ta zpráva obletěla celý svět. František B. a Charles A. se oba narodili ve stejném roce, v datu narození je dělilo jen pár měsíců. A oba toho mnoho dokázali. Můj děda František pro mě ve vzpomínkách navždy zůstane člověkem s laskavým srdcem doširoka otevřeným všem, které miloval. A stejně tak zní v mých vzpomínkách jeho obvyklý pozdrav „Pěkně vítám“.
Charles Aznavour se do života mnohých zapsal svými písněmi, kterými vylepšil svět. Proslavil se po celé modré planetě, na které je nám dopřáno žít, a inspiroval řadu dalších umělců. Složil přes tisícovku písní, nahrál desítky desek, jeho alb se prodalo sto miliónů kopií. A ještě letos v březnu koncertoval v Praze.
Duše prý váží poukých 21 gramů. A právě bez nich člověk žít nemůže…
Šťastný let, Františku a Charlesi!