Brno, 1. dubna 1929 – Dnes se narodil Milan Kundera, nejznámější Čech světových literárních vod a dálav. Jeho život a tvorba budou plné rozporů, paradoxů a pochybností. Talent Milana Kundery se – už během jeho života – ukáže jako odchylka od normálu…
Tak by možná byl mohl znít perex fiktivně prorocké tiskové zprávy. Noviny toho dne ale nejspíš nevyšly, protože 1. apríl – přesně o 90 let dříve – připadl na pondělí – jako letos. Bylo to ovšem Velikonoční pondělí. A paradox novorozeňátka tak byl naplněn už v den, který si vybralo jako začátek svého pozemského putování. Apríl.
Nikdo tehdy sice nemohl tušit, že právě tento člověk, dnešní jubilant, se jednou stane světoznámým spisovatelem a že jeho romány obletí celý svět. Hlavně ty, které napíše až po svém odchodu do emigrace – a ve francouzštině.
Milan Kundera se aprílem vyzbrojil na celou svoji životní i literární dráhu. Paradox a žert se prolíná jeho díly jako zlatá nit. Nejprve se z lyrika budovatelských veršíků převtělil v romanopisce, který své romány nazývá muzikologicky – „opusy“. Ze středu dění se postupem let (a vlivem událostí) stáhl do ústraní emigrace, kam směřoval už z rodného Brna: směrem do Prahy a z náruče Matky měst přes Rennes až do Paříže. Od rodné češtiny doputoval až k francouzštině. Francie ho ochotně adoptovala. Vždyť jakou lepší službu by si tento libozvučný jazyk, kterým promlouvá Kunderova krásná literatura, mohl přát?
V roce 2008 se rozvířila aféra, kterou článkem Udání Milana Kundery rozpoutal týdeník Respekt. Milan Kundera se touto cestou nedobrovolně vrátil do záře reflektorů rodné země. Obvinění novinářů podložené důkazy z archivu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) rozpoutalo vášnivou debatu o tom, jak to vlastně s Milanem Kunderou a jeho životem bylo doopravdy. A jeho romány začaly tou dobou znovu promlouvat. Paradoxně – opět – úplně jinak, než tomu bylo doposud. Apríl se vrátil znovu na scénu.
Názvy jeho stěžejních opusů (Směšné lásky, Ptákovina, Žert, Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost) znenadání vystupovaly jako věty – kapitoly opusu, který by mohl nést zaštiťující název Život a dílo Milana Kundery. Ti, kteří byli naklonění zjištěním Respektu, v nich spatřili jasné vodítko a přiznání autora ke všemu, co novináři odhalili. A zároveň aféra poskytla dosud chybějící vysvětlení, proč se Kundera po roce 1989 nevrátil zpět do rodné země. Ačkoli přiznání, které tento tábor v Kunderových knihách odhalil, je polehčující okolnost, úspěch a sláva se v české kotlině zkrátka neodpouštějí. Druhý tábor nad touto lacinou interpretací Kunderova díla jen s opovržením zvedal obočí.
A dnes? Milan Kundera se dožívá úctyhodných 90. narozenin. Své jubileum ale pravděpodobně neslaví. A další knihy už zřejmě ne(na)píše… Žije v Paříži, skrývá se za svými románovými opusy a dění v rodné zemi – pokud vůbec – pozoruje z Francie. Jisté je jedno: setrvalý stav. Tedy že Kundera zcela záměrně (a dlouhodobě) nekomunikuje s médii a straní se veřejnosti. Ve své generaci (poválečných autorů) je vlastně jedním z posledních ještě žijících mohykánů. A také nejproslulejší Čech, který je zároveň jakýmsi posledním velikánem české literatury. Své literární dílo zakončil opusem Slavnost bezvýznamnosti.
Jaké další úhly pohledu na jeho osobu a možnosti interpretace jeho románů se ještě objeví? Na tento paradox existence Milana Kundery odpoví až pan Čas. Až to sám uzná za vhodné…
