(proslov k zahájení výstavy obrazů Pavla Vavříka – Státní Hrad a zámek v Jindřichově Hradci, sobota 13. 6. 2020)
Oko umělce má schopnost zachytit moment, který by jinak oku diváka beznadějně unikl.
Oči Pavla Vavříka zachycují zákoutí Jindřichova Hradce tak, jak by je naše oči možná nikdy ani nespatřily. Díky jeho obrazům máme možnost nahlédnout město z míst, která bychom jinak přešli možná netečně a bez povšimnutí.
Jindřicho-hradecko na obrazech Pavla Vavříka má půvab a punc jedinečnosti. Jeho obrazy mě nepřestávají uchvacovat pestrostí a škálou technik: jemné perokresby následuje uklidňující imprese akvarelů, která předjímá syté olejomalby. A ty střídá originální technika akrylu.
Výstava obrazů Pavla Vavříka, kterou dnes slavnostně zahajujeme, je už v pořadí dvanáctá.
Předcházely jí výstavy
- v Kamenici nad Lipou
- ve Slavonicích
- v Milevsku
- na Zámku Staré Hrady
- a mnohé příležitosti právě tady, v Jindřichově Hradci.
Ten se Pavlu Vavříkovi stal osudovým městem.
Autor obrazů je nejenom umělec (malíř, ilustrátor a literát), ale především mimořádný pedagog a mentor. Troufám si říci, že Pavel Vavřík je vizionář.
Psal se rok 1997, kdy se na Gymnáziu Vítězslava Nováka zrodil seminář Dějiny umění. Pavel tehdy přišel s vizí semináře, který zájemce dovede až k maturitě. My, studenti, jsme tehdy dostali důvěru vedení školy i svého učitele a také pořádně zabrat. Pan profesor Vavřík nás totiž nešetřil. Jeho úkoly bylo radno plnit, pokyny následovat, vědomosti doplňovat a paměť cvičit.
Odměnou za to byly nejenom vědomosti a široký záběr rozhledu, ale také výpravy za uměním (mimo jiné na Kuks) a mnohé debaty a diskuse o umění, literatuře, dějinách a společnosti.
V květnu roku 1999 se na nás – první maturanty z dějin umění – přišla podívat celá škola.
Zejména učitelé exaktních oborů byli zvědavi na ty domnělé ulejváky, kteří chtěji získat maturitu z jakéhosi podezřelého předmětu.
Byl to experiment…
Šlo nám všem doslova o krk. Nebo přinejmenším o maturitní vysvědčení. Pan profesor Vavřík – nám – studentům – ale věřil. A naše společná práce tehdy dobyla pomyslný Řím: gymnázium v květnu 1999 oněmělo úžasem. Potvrdilo se totiž, že za pouhé 2 roky jsme načerpali tolik znalostí – faktických i praktických, že by nám totéž nedal ani univerzitní obor zmíněného zaměření. Ve zkoušce dospělosti s maturitním ročníkem 1999 obstál také jeho vedoucí a zmíněný seminář.
Za neuvěřitelných 23 let prošlo seminářem Dějin umění na Gymnáziu Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci na 500 studentů. (Pro pořádek dodejme, že na škole je zapsáno asi 400 studentů.) Mnoha dnešním učitelům, lékařům, právníkům, ekonomům, architektům, spisovatelům, podnikatelům i politikům dal seminář rozhled a jedinečnou možnost chápat svět a souvislosti.
Za sebe mohu potvrdit, že z Dějin umění dodnes čerpám. A těší mě, že vize Pavla Vavříka žije dál. Že seminář Dějin umění dosáhl plnoletosti a žije si svůj dospělý život.
Letošní jaro definitivně potvrdilo, že učitelství je pro budoucnost nás všech profese nenahraditelná. A právě díky učitelům, jakým je Pavel Vavřík, dává vzdělávání a vědění křídla. Doufám, že jeho dílo inspiruje mnohé další následovníky.
Přeji této výstavě mnoho okouzlených návštěvníků.
Zároveň doufám, že další výstavy budou v dohledné době následovat.
Autorovi obrazů gratuluji k úspěchu.
A jeho obrazům přeji čestná místa v mnoha soukromých sbírkách.
Vám všem, vážení přítomní, přeji příjemný estetický zážitek!