„Člověk k sobě samému může dojít pouze vlastní cestou.“
Anna Hogenová, filosofka
- Jak se vám žilo, když vám bylo 16 let?
Člověku je v tomto věku fajn, když má zázemí, kamarády a život ho/ji baví. Normálka.
- Nebo to bylo jinak?
Přihlíželi jste domácímu teroru? Zažili jste otce agresora a matku oběť? Nevěděli jste, kam patříte? Neznali jste svoji cenu? Nikdo vám nevěnoval pozornost? Nikoho jste nezajímali? Byl to život bez naděje na vlastní budoucnost?
- Život v područí manipulátorů je jako na houpačce. Nikdy nevíte, co přijde…
A takových příběhů, kdy rodina selhává a zázemí chybí, je mnoho. Mnoho z nich najdete v pražských Hodkovičkách, kde je Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče. Právě tam se už brzy vydá můj projekt Příběh pomáhá.
Krize totiž mnohdy znamená příležitost. A každého draka ve sluji je možné zahubit, když na to princ není sám. Když má silného koně a doma na něj čeká milující princezna.
Projekt se bude konat letos na podzim. Projekt Příběh pomáhá rámuje heslo Pomáhám tam, kde to znám.
Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče v Hodkovičkách vnímám jako místo, kde se nachází jedna z cílových skupin projektu. Jsou to děti a mladí dospělí, které ohrožuje rodinná nebo sociální situace.
Mým cílem je tyto dívky a mladé ženy, mezi něž patří bohužel také nezletilé maminky, prostřednictvím své knihy První-statečné-jedinečné (viz odkaz https://1url.cz/@PrvniStatecneJedinecne) motivovat, aby nabraly sílu a druhý dech a šly naproti svému lepšímu životu.
Mnoho dívek, které se v ústavu ocitnou, čelí (nebo v minulosti čelilo) různým formám manipulace (v rodině a přímo ze strany nejbližších příbuzných) nebo týrání psychickému, fyzickému nebo sexuálnímu.
Podpůrná péče, kterou projekt Příběh pomáhá do ústavu přinese, může být lékem na bolavou duši. Jsou to inspirativní příběhy, které dívkám připomenou, že není hanba upadnout, ale zůstat ležet. A že právě ony mohou samy v sobě objevit vlastní statečnost a jedinečnost nebo být dokonce do budoucna v něčem první!