WEB O VŠECH KRÁSÁCH ŽIVOTA
Líné dopoledne srpnové neděle. V městečku Santa Margherita Ligure na italském pobřeží je rušno. Místní vyšli na nákupy a i v malém koloniálu naproti přes ulici si prodavač nad mortadellou povídá se zákazníky o té tragédii, která se před pár dny stala v Janově.
V úterý 14/8 dopoledne se v rodném městě Kryštofa Kolumba zřítil Ponte autostradale Morandi. Morandiho dálniční most (architekt Riccardo Morandi), byl symbolem města od roku 1963, kdy byl otevřen.
Byl jednou jeden kluk František a ten měl sen. Přál si mít vlastní rozhlednu. Jeho rodině patřila pole u vesnice Roprachtice v Podkrkonoší, odkud je nádherný výhled do kraje. Po práce na poli se František vždy odměnil výhledem sobě nejmilejším. Pod borovicí, která odnepaměti sedlákům a jejich povozům označovala křižovatku tamních cest, snil s otevřenýma očima, že právě odsud bude výhled ještě úchvatnější… Až tam jednoho dne bude stát právě ta jeho rozhledna. Pak každý dohlédne mnohem dál, třeba až k Bezdězu!
Štrasburk, hlavní město Alsaska. Město, kde je francouzský šarm přítomný na každém kroku. Tohle město miluju, jeho centrum mám prochozené skrz naskrz. Kromě všeho, co obvykle na Francii (všeobecně) obdivujeme, mě v tomto koutě Evropy fascinuje těsná blízkost obou evropských velmocí, Francie a Německa. Právě tady jsou oba státy odděleny pouze řekou. Rýn je hranice.
Ráno 27. června roku 1950 bylo pro Miladu Horákovou posledním ránem jejího života. Věděla, že ortelu katů neunikne. Ačkoli se loučila se světem s jistotou, že její život za pár okamžiků skončí, za rozbřesku posledního dne svého života psala dopis na rozloučenou svým nejbližším, který končil větou:
„Jdu s hlavou vztyčenou.“
Letos, tedy v roce 2018, připadá letní slunovrat na čtvrtek 21/6 na čas 12:08. Nastane osm minut po poledni.
Dny kolem letního slunovratu jsou v našich geografických šířkách nejdelšími v roce trvajícími asi 16 hodin a 22 minut. Naopak noc je nejkratší a astronomická noc nenastává dokonce vůbec.
Sobota 9. června byla z pohledu rodinné logistiky neúprosná. Poté, co jsem všechny rodinné příslušníky vypravila směrem na místa jejich aktuálního určení, strhla se nad částí města, kde bydlíme, bouřka tak razantní, že by se za její průběh nemusel stydět ani samotný Zeus. Suma sumárum, k Venuši ve Švehlovce na Blogerfest jsem dorazila až v 17:30 a mokrou nohou. Když totiž bouřka skončila u nás, zachovala mi věrnost a plynule se přesouvala směrem na Vinohrady. Výjezd rozhodně stál za to zmoknutí a tanec mezi provazy deště.