Bloguje

Až vás prázdninové cesty zavedou do malostranských uliček, vydejte se přímo do podhradí – konkrétně do Valdštejnské ulice 20. Národní pedagogické muzeum J. A. Komenského sídlí právě tam.

Pokračovat ve čtení „Kde je nejlepší muzeum v Praze?“

Jedu vám takhle stezkou dát koňům v řece pít…
Stačí vyjet kamkoli do přírody a nelze ji minout. Žluté lány jsou všude, až se zdá, že řepka a biopaliva jsou hlavní potravinou i nám, lidem.
Kam se poděl zdravý rozum?
Pokračovat ve čtení „Země žlutá, domov můj“

Brno, 1. dubna 1929 – Dnes se narodil Milan Kundera, nejznámější Čech světových literárních vod a dálav. Jeho život a tvorba budou plné rozporů, paradoxů a pochybností. Talent Milana Kundery se – už během jeho života – ukáže jako odchylka od normálu…

Pokračovat ve čtení „Nesnesitelná lehkost žití“

Půl století…

Jan Palach, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, přesně před padesáti lety obětoval sám sebe a to nejcennější, co měl: svůj život.

Vzplál 16. ledna 1969 u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze jako Pochodeň č. 1. Z jeho činu, kterým vyjádřil své hluboké osobní zklamání z vývoje po okupaci ze srpna 1968, dodnes mrazí…

Pokračovat ve čtení „Pochodeň č. 1“

Tak dlouho přemýšlím nad letošním PFkem, až je tady svátek Tří králů…

Čekala jsem na inspiraci, na mimořádný nápad… A nakonec to jediné, co mi v tuto chvíli jako přání do nového roku 2019 dává smysl, je prostá myšlenka: ať vás baví každý den! I třeba ten úplně všední a obyčejný, kdy se vlastně ani nic moc nestane… Pokračovat ve čtení „PF 2019“

Dnes končí listopad, měsíc tmy a mlh, který ale naštěstí každoročně prosvětluje svátek svatého Martina, občasně jeho bílý kůň a s ním vypečená husička, mladé víno a svatomartinské rohlíčky. A začne advent, čas příprav na Vánoce, nejkrásnější svátky roku. Někdo nemá rád(a) koprovku, jiné pobuřuje politika, ale Vánoce milujeme všichni a snad bez rozdílu.

Advent (z latinského adventus = příchod) je období čtyř neděl před vánočními svátky. Z pohledu křesťanské tradice je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní příprava na vánoční svátky, doba rozjímání a dobročinnosti. Advent je dobou zklidnění, které v životním stylu našich předků nastalo po intenzivní zemědělské práci od jara do podzimu. Tehdy bylo nutné zvládnout veškeré práce na polích a pak si v zimě odpočinout doma. Na řadu přišly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení nebo tkaní. I tyto činnosti měly svůj hluboký smysl, protože posilovaly vazby mezi členy rodiny, ženskou energii a vzájemnou pospolitost.

Pokračovat ve čtení „Adventní (na)ladění“

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem… Současnost tohle moudro znásobila. V dnešním světě, který otevírá dveře i tam, kde dřív byly jen zdi, je nutné umět se domluvit. A angličtina je univerzální jazyk pro celou planetu.

Česká republika sousedí sice hned se dvěma německy mluvícími zeměmi, ale i v Rakousku a Německu se domluvíte anglicky, pokud si s němčinou ještě netykáte. Dokonce i na policistu v Paříži se odvažte promluvit anglicky, když si nebudete jisti, jestli jdete správným směrem – třeba k muzeu Louvre. Odpoví vám, i když nerad. Stačí jen mít odvahu oslovit ho právě anglicky.

Pokračovat ve čtení „Proč je užitečné umět anglicky?“

Když přesně před rokem zemřel můj dědeček František, čas se na v ten moment zastavil. Následovaly intenzivní chvíle poznání, že v tomto blízkém člověku odešla část mého života, která se už nikdy nevrátí. A že jeho odchodem se definitivně uzavřela etapa mého dětství. Láska má mnoho podob. A bolí, někdy až k zešílení…

Dnes uplynul přesně rok od jeho odchodu. Za dedečka hoří svíčka a vzpomínky, které, jak doufám, nevyhasnou nikdy.

Pokračovat ve čtení „Dvacet a jeden gram“

EU je skloňována ve všech pádech. Mnoho populistů dnešní doby (a nejen těch v ČR) postavilo svoji existenci na kritice Unie, na jejím dehonestování a znevažování. V debatách zaznívá leccos, kritické hlasy hrají prim. Ovšem ani zastánci Unie a zejména našeho členství v ní až na výjimky nezmiňují podstatu projektu:
Evropská unie je především mírový projekt, jehož vznik se datuje do doby bezprostředně po konci 2. světové války. Tehdy válkou zdecimovaná Evropa nabírala druhý (resp. už několikátý!) dech a začala si uvědomovat, že znovu se vzchopit a prosperovat lze pouze v míru. A ten je možný, pokud ustoupí ego hlavních evropských hráčů Německa a Francie a vznikne „něco“, co oběma rivalům umožní spolupráci, de facto „něco“ natolik silného a závazného, že je ke spolupráci donutí. Historici prominou, do popisu souvislostí není třeba se v tuto chvíli pouštět, neboť nejsou důležité. Podstatou zůstává nabytí pocitu bezpečí a jistoty a zejména ona prvotní myšlenka: MÍR a SPOLUPRÁCE. I za cenu ústupků, za cenu oslabení národního ega.
Pokračovat ve čtení „Co chybí v debatách o EU?“