…a tady se nic neděje?

Zatímco web evropanka.eu poslední dobou navenek poněkud poklimbává, Evropanka Jana žije a pracuje naplno, a to doslova dnem i nocí!

Vzniká totiž kniha První – statečné – jedinečné, která vyjde v nakladatelství XYZ7. listopadu 2019.

 

 

A na co se můžete těšit?

 

Ukázka z knihy a anotace jsou k nahlédnutí tady:

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/56387673/prvni-statecne-jedinecne/

 

Víc napoví také Databáze knih:

https://www.databazeknih.cz/knihy/prvni-statecne-jedinecne-421149?show=alldesc 

 

V prodeji by kniha měla být už začátkem listopadu, takže o čtení a zábavu za sychravých dnů nejtemnějšího měsíce roku bude dobře postaráno.

 

Nebo se kniha První – statečné – jedinečné objeví až pod vánočním stromečkem jako dárek od Ježíška? 🙂

Pochodeň č. 1

Půl století…

Jan Palach, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, přesně před padesáti lety obětoval sám sebe a to nejcennější, co měl: svůj život.

Vzplál 16. ledna 1969 u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze jako Pochodeň č. 1. Z jeho činu, kterým vyjádřil své hluboké osobní zklamání z vývoje po okupaci ze srpna 1968, dodnes mrazí…

Pokračovat ve čtení „Pochodeň č. 1“

PF 2019

Tak dlouho přemýšlím nad letošním PFkem, až je tady svátek Tří králů…

Čekala jsem na inspiraci, na mimořádný nápad… A nakonec to jediné, co mi v tuto chvíli jako přání do nového roku 2019 dává smysl, je prostá myšlenka: ať vás baví každý den! I třeba ten úplně všední a obyčejný, kdy se vlastně ani nic moc nestane… Pokračovat ve čtení „PF 2019“

Adventní (na)ladění

Dnes končí listopad, měsíc tmy a mlh, který ale naštěstí každoročně prosvětluje svátek svatého Martina, občasně jeho bílý kůň a s ním vypečená husička, mladé víno a svatomartinské rohlíčky. A začne advent, čas příprav na Vánoce, nejkrásnější svátky roku. Někdo nemá rád(a) koprovku, jiné pobuřuje politika, ale Vánoce milujeme všichni a snad bez rozdílu.

Advent (z latinského adventus = příchod) je období čtyř neděl před vánočními svátky. Z pohledu křesťanské tradice je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní příprava na vánoční svátky, doba rozjímání a dobročinnosti. Advent je dobou zklidnění, které v životním stylu našich předků nastalo po intenzivní zemědělské práci od jara do podzimu. Tehdy bylo nutné zvládnout veškeré práce na polích a pak si v zimě odpočinout doma. Na řadu přišly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení nebo tkaní. I tyto činnosti měly svůj hluboký smysl, protože posilovaly vazby mezi členy rodiny, ženskou energii a vzájemnou pospolitost.

Pokračovat ve čtení „Adventní (na)ladění“

Proč je užitečné umět anglicky?

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem… Současnost tohle moudro znásobila. V dnešním světě, který otevírá dveře i tam, kde dřív byly jen zdi, je nutné umět se domluvit. A angličtina je univerzální jazyk pro celou planetu.

Česká republika sousedí sice hned se dvěma německy mluvícími zeměmi, ale i v Rakousku a Německu se domluvíte anglicky, pokud si s němčinou ještě netykáte. Dokonce i na policistu v Paříži se odvažte promluvit anglicky, když si nebudete jisti, jestli jdete správným směrem – třeba k muzeu Louvre. Odpoví vám, i když nerad. Stačí jen mít odvahu oslovit ho právě anglicky.

Pokračovat ve čtení „Proč je užitečné umět anglicky?“

O královně s raketou

„Nikdy jsem neměla možnost mít děti, ale teď jsem rodič.“

 

Martina Šubertová se narodila 18. října 1956 v Řevnicích u Prahy. Její rodiče se rozvedli, když byly Martině tři roky. Maminka Jana se v roce 1962 provdala za Miroslava Navrátila, který se stal Martininým prvním tenisovým trenérem. Po svém nevlastním otci dostala příjmení, které nosí dodnes.

Pokračovat ve čtení „O královně s raketou“

Dvacet a jeden gram

Když přesně před rokem zemřel můj dědeček František, čas se na v ten moment zastavil. Následovaly intenzivní chvíle poznání, že v tomto blízkém člověku odešla část mého života, která se už nikdy nevrátí. A že jeho odchodem se definitivně uzavřela etapa mého dětství. Láska má mnoho podob. A bolí, někdy až k zešílení…

Dnes uplynul přesně rok od jeho odchodu. Za dedečka hoří svíčka a vzpomínky, které, jak doufám, nevyhasnou nikdy.

Pokračovat ve čtení „Dvacet a jeden gram“